Ministři versus profesionální řidiči

Na trhu práce je velké množství profesí. Některé dostupné, jiné méně, některé oceňované, jiné nedoceňované, některé skvěle placené a jiné málo. Jedno je jisté. Jednou dojde na každého a bude si muset vybrat. Co vede člověka k tomu, aby si vybral povolání profesionálního řidiče nebo například ministra?

Ponechme stranou potřebu určitého vzdělání,

vysokou školu má v dnešní době téměř každý a požadavek titulu se postupem času stává bezpředmětný. Rozhodující jsou charakterové vlastnosti, zejména ambicióznost, schopnost tolerance, pracovitost, soustředěnost, nebojácnost, schopnost spolupráce. Takový profesionální řidič musí být bezesporu pracovitý, tolerantní, soustředěný, nebojácný a musí umět spolupracovat. Pracovitý, protože denně překonává stovky a stovky kilometrů, tolerantní, protože na silnicích nejezdí sám a musí vycházet I s řidiči, kteří dostali řidičský průkaz pouze pochybením zkušebního komisaře, soustředěný, protože I když provoz stojí, může se stát cokoliv, nebojácný, protože ač se to nemusí každému zdát, denně nastavuje svůj život všanc, a musí umět spolupracovat, zejména se svými kolegy a nadřízenými. Ministr na druhou stranu potřebuje pouze jednu vlastnost, a to ambicióznost. Někteří by mohli namítat, že pro výkon této profese je nutné být zdatný ještě v jedné disciplíně, takzvaném řitním alpinismu. Zbytek pak přijde sám.

Ministr se těší oblibě svých kolegů a občanů.

Tato obliba však povětšinou nemívá dlouhého trvání. Ptáte se proč? Odpověď je nasnadě. Během výkonu své profese se většina ministrů naučí jistému neduhu. Ano, řeč je o lhaní a zapírání. A jak je známo, lež má krátké nohy a s poctivostí nejdál dojdeš. Většina ministrů příliš daleko nedošla. Profesionální řidič naopak poctivý být musí. Ostatně, jak již bylo zmíněno, denně zdolává nezkrotné dálky. Lhaní mu taky není vlastní, tachometr je pro něj přesvědčivým důkazem a dozor nad ním vykonávají policejní složky. Jeho se na rozdíl od ministra nebojí. Profesionální řidič si na nic nehraje. Je takový jaký je. Obyčejný muž, který vykonává svou práci, má ženu a děti. Nebo taky nemá, ale stále je svůj, bez přetvářky. Ministr rád předstírá, že svou práci vykonává, ale často po nějaké době vyjde najevo, že si na výkon své práce jen hraje a místo toho má na každém prstě jednu milenku a manželka s dětmi pláče doma. Na veřejnosti se chová zdvořile a tváří se jakoby snědl všechnu moudrost světa. Jakmile však promluví do televizních kamer, je každému posluchači jasné, že veškerá jeho moudrost by se vešla na špičku prstu.

To však nikdo nesmí vyslovit nahlas, ministr totiž velmi rád využívá svých známostí a ještě raději podává žaloby. Nikdo mu zřejmě neřekl, že společně s výběrem jeho povolání si vybral veřejný život, zájem médií a neustálý dohled. S tím vším by měl ministr počítat, ne jenom sebrat pozlátko v podobě vysokého platu a státní moci. Bohužel tomu tak není. S tím souvisí ministrova další zdatnost, která je profesionálnímu řidiči na míle vzdálená. Schopnost manipulace. Když něco nemůže být po jeho, stejně to tak bude. Ať už díky penězům, vlivným známým nebo výhrůžkám. Profesionální řidič je naopak smířen s tím, že v jeho životě není vždy vše tak, jak by si přál. Ostatně jako v životě většiny lidí. Některé věci se dějí, aniž bychom byli schopni je ovlivnit. Pokud ovšem nejsme ministři, v takovém případě jsme to nejspíš byli právě my, kdo onu věc nařídil nebo jejímu vykonání alespoň napomohl.

I když si s námi život občas zahrává, máme stále volbu si vybrat, jak se s jeho nástrahami popereme.  Cestou přímou, bez lhaní a podvádění, cestou profesionálního řidiče, nebo tu druhou, cestou ministra.